• fargo
  • fotky
  • videa
  • odkazy
  • kontakt
  • vzkazy
  • Puberta, provokace a podobné strakaté psí radosti

    Jak prožívá strakáč pubertu?

    Myslím, že strakáč si pubertu náramně užívá. A člověk tiše trpí. U Farga se první náznaky objevily někdy kolem sedmého měsíce, pokud mě paměť neklame. Chvíli mi trvalo, než mi došlo proč se se mnou už najednou nebaví, všichni ostatní jsou mu mnohem milejší a zajímavější, hlavně ti hodně chlupatí, a proč mě venku zesměšňuje tím, že dělá absolutně hluchého. Pak se mi částečně ulevilo. Alespoň v tom směru, že jednou to snad bude lepší.

    Fargův botník

    Největší beznaděj nastala vždy při venčení. Doteď celkem rozumný pes se radostně vrhal ke každému podvraťákovi a dělal, že teď jsou z nich nerozluční kamarádi. I navzdory tomu, že byl jediný, kdo si to myslel. Druhý pes jej většinou ignoroval, jeho majitel zprvu trpělivě také, a já jsem se jej snažila nahánět, pak volat, lákat, prosit, prostě čím víc se zesměšnit, tím lépe pro Farga. Až pak se možná nechal chytit. Částečně to vyřešila stopovačka a kopa trpělivosti.
    Jindy si zase usmyslel, že přece nemůže být sám doma. Takže se vrhl do přestavby vstupní chodby, asi nejpůsobivější kreace jeho tvorby byla variace na téma "botník plující po řece smutku a nenávisti", viz foto. A vzhledem k tomu, že má Fargo dobrý vkus po mně, vybíral si k přearanžování většinou nejlepší kousky šatníku, botníku, jídelníčku... Moje peněženka je z těchto kreativních představení ještě doteď trochu nesvá.

    Ale abych mu jen nekřivdila, teď když už překročil jeden rok věku se trochu zklidňuje, doma vydrží dlouho sám a místo aranžování objevil kouzlo pravého psího spánku. Samozřejmě z něj není žádný spáč, stále je hravý a venku se bohužel pořád vrhá do nejbližších chlupatých náručí, ale vesměs udělal pořádný psí pokrok.

     

    zulu © 2009-2012